Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přímočarost je slovo, které ve spojení s Francouzi STÖMB není možno použít. Na to je jejich tvorba příliš proměnlivá a kombinuje hodně stylových forem. Jejich instrumentální hudba je mixem tuhé kytarové produkce nezřídka jdoucí do tvrdších odnoží metalu, například technického death metalu či djentu s příměsí dalších prvků především v podobě elektroniky, ale též industriálu a dalších zvukových oživení. Album je zajímavě koncipováno, když je ohraničeno dvěma naprosto odlišnými skladbami. Živelný otvírák "The Realm of Delirium" nabízí agresivní kytarové postupy, které v kombinaci s výrazným vokálem hostující Laure Le Prunenec (IGORRR) připomenou Nory MADDER MORTEM. To je jeden z prvků, kterým si mě STÖMB získali, neboť pro MADDER MORTEM mám slabost. Závěrečná rozvláčná "Transcendence" je naopak baladicky laděnou skladbou s hypnotickým kytarovým sólem dalšího hosta Quentina Godeta (KADINJA) a emotivním post rockovým závěrem. Ale mezi tím je další obsah, který rozhodně není jen výplň.
Uvnitř alba jsou skladby nabývající různých podob a i v rámci sebe samých odskakují nejen do stylových subžánrů, ale i mimo hranice tvrdé kytarové hudby. Například "Sidereal Lucid Dreamer" začne jako kousek plný důrazných riffů, často až djentově sekajících, nad kterými se nesou táhlé elektronické linky, aby se propadl až k rozvláčné téměř relaxační pasáži, ze které nakonec opět nabere sílu. Skladby oscilují od divoké metalové řežby často na hranici progresivního death metalu až k emotivní jemné téměř post rockové atmosféře. A do toho jsou místy zdánlivě násilně, ale velice působivě, tlačeny další hudební polohy. Úvod "The Extantrasy" téměř ve stylu electronic dance music, industriální prvky v "Kaleidoskop" jsou doplněné o klavírní party, nebo se objevují vzletné riffové repetice jako od GOJIRA v gradující a mnohotvárné "In The Eye of Aghemahra". Plazivá, místy až něžná "Meta Art" je zase vyšperkovaná příspěvkem saxofonisty Jørgena Munkeby, známého z norských SHINING nebo JAGA JAZZIST.
STÖMB jsou kouzelníky se zvukem i mixem, dokáží zahustit a navrstvit své divoká pasáže do bombastických aranží, ale také včas uvolnit a odlehčit jednodušší a klidnou kompozicí, viz třeba elektronický úvod "An Absence of Sun", který zní jakoby odosobněle, a skupina pak téměř mimoděk přejde do silovějších riffů. Ale Francouzi jsou i šikovní ve tvorbě technicky náročnějších postupů, například v "Of Absolute White" jako by chtěli vyzvat na souboj MESHUGGAH. A nezapomíná se ani na trochu té melodické vzletnosti, "The Altered" mi svou atmosférou připomíná melodické black metalové postupy. No je toho na rozsáhlé ploše alba opravdu hodně a co je hlavní, ve všech formách a polohách je to přesvědčivý a vyzrálý výkon. Donedávna pro mě neznámí STÖMB představují jeden z vrcholů prvních měsíců roku 2023. Alespoň v mém žebříčku určitě.
STÖMB představují zajímavý mix agresivního metalu, djentu, progrese, ale i industriálu a elektroniky, to vše v perfektním souznění a profesorsky namícháno. Velmi neotřelý koktejl.
1. The Realm of Delirium
2. Sidereal Lucid Dreamer
3. Kaleidoscope
4. The Extantrasy
5. Meta Art
6. In the Eye of Aghemahra
7. An ABsence of Sun
8. Of Absolute White
9. The Altered
10. Transcendance
Diskografie
Massive Disturbed Meta Art (2023) From Nihil (2020) Duality (EP) (2017) The Grey (2015) Fragment (EP) (2013)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 17. března 2023 Vydavatel: Klonosphere Records Stopáž: 67:31
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.
Hitový generátor sice pořád pracuje, ale už se z něj bez pravidelné údržby trochu kouří. Švédové opět natahují stopáž až někam k jedné hodině a to se hlavně ke konci nahrávky už dost projevuje. Stále příjemný poslech, ale trhlinky se postupně zvětšují.
Pohrobci skvělých GLACIATION se vrací po dlouhé dekádě s půl hodinou obtížně zařaditelného post BM, který oproti původní kapele působí podstatně lyričtějším, křehčím dojmem. Zároveň je to opět výzva pro posluchače propracovat se do téhle fascinující vize.